Podniká se v první řadě kvůli penězům. I když může jít podnikatelům i o něco jiného, i když mohou být motivováni čímkoliv, nic nemá takový význam jako právě dosahování dost velkých zisků. Jde přece o způsob obživy, jímž podnikatelé nahrazují nějaký ten zaměstnanecký poměr, a proto se tady musí také vydělat dost peněz na to, aby se za ně dalo žít. Což ovšem ještě není ani zdaleka všechno. Navrch se tu musí vydělat i peníze na placení mezd zaměstnanců, na daně, zdravotní pojištění a další odvody, musí se tu financovat energie, dodávky materiálu, nové vybavení i náhrada za to, co tu dosloužilo…
Prostě jde v podnikání o peníze, o tom není sporu. A když si podnikatel z jakéhokoliv důvodu nezvládne vydělávat dost, je to hodně nepříjemné. A může to vést třeba i k zániku onoho podnikání. Nikdo se přece nemůže věčně věnovat něčemu, na čem se prodělává.
A tak se někdy skutečně zkrachuje. Když už nemá podnikání slušnou perspektivu. Ale pokud toto perspektivu má, nemělo by se s tím hned končit, neměla by se házet flinta do žita. Protože se dají dočasné výpadky v příjmech kompenzovat i z jiných zdrojů. Například půjčkami, které si mohou podnikatelé brát. Samozřejmě pokud jim je někdo dá.
A na koho by se měli soukromí podnikatelé obracet, když jejich firmy potřebují půjčky? Nejspíše na finanční ústavy, které jim je mohou nabídnout. A z těch by si měl každý soukromník vybrat takovou nabídku, jež ho dostatečně uspokojí. Nemá přece smysl žádat o půjčku nevýhodnou nebo dokonce takovou, kterou se nepodaří vzhledem k podnikatelovým problémům vůbec dostat.
A tak je běžné, že se žádá v bankách. A stejně tak je běžné, že ti, kdo v bankách neuspějí, usilují aspoň o nebankovní hypotéky. A je známo, že nebankovní hypotéka uspokojí často nakonec i toho, kdo by jinde neměl naději. A když tento přece jenom dostane peníze, může jimi své podnikání zachránit.